Pravda o tom, proč i tentokrát většině lidí uteče šance mezi prsty

Krach realitního trhu v 2008/9 má výherce i poražené stejné, jako má dnes krize způsobená koronavirem. Kdo podlehne emocím, nechá se řídit negativními zprávami v novinách, na webu, v televizi, upadne do strachu.

Kdo ale nepodlehne negativismu přátel, rodiny, sousedů a někdy i odborníků v oboru, která se valí všude okolo, má větší šanci zorientovat se, přizpůsobit, kriticky myslet, inovovat, jít proti proudu, proti názoru všech, ten může profitovat.

Jste v tom sami.

Nikdo vám nepomůže.

Ani rodina, kamarádi, nebo bankéři.

Lidi jsou pesimisticky naladěni.

Nemáte se s kým o tom bavit, protože každý je negativní a nevidí, co bude za pár měsíců, až se vše zpraví a trh se změní.

Když jsem kupoval svou první investiční nemovitost, byl rok 2013. Británie v té době byla už z krize venku, ale pořád vládla negativní nálada. Banky nechtěly půjčovat. Výběr hypoték byl mnohem menší, než o pět let později. Bankéři měli výhrady a pravidla byly přísnější.

V ekonomické krizi člověk přinese méně peněz domů a nemá na to, aby si naspořil. Chybí hotovost na příležitosti, které se naskytnou. To málo, co má, si nechává na horší časy. Utratit to za nejistou investici je riskantní. Co když vše půjde ještě níže?

Člověku vše uteče. Mnoha lidem proto unikají nejlepší investice mezi prsty. Nejsou připraveni. Nejen finančně, ale hlavně psychicky. Mentálně. Emočně.

Lidi se dělí na dvě skupiny, ti co mají strach pořád a ti, kteří i přes to něco udělají.

V posledních několika letech bylo všeho dost. Firmy měly hodně zakázek, zaměstnancům rekordně rostly mzdy rychlostí více jak dvojnásobně vyšší, než byla míra inflace. Restaurace byly plné a pronajímatelé nemovitostí začaly experimentovat s Airbnb ve velkém. Někteří dokonce nevlastnili ani nemovitost, kterou pronajímali. Stavělo se a nakupovalo investiční byty o život. Bylo to jednoduché. Nebylo už tak jednoduché najít výhodnou investici, ale i přes to byli investoři optimističtí a nakupovali i to, co nedávalo moc smysl. 

Jenomže kdo nekoupil v té době, protože neměl peníze, nebo měl strach, tak teď už nekoupí vůbec. Bude míst strach pořád, protože nákup v době krize, ekonomického propadu, kdy se trhy zastaví a nikdo neví, co bude zítra a nákup v této době je velmi těžký.

Nejde o to nemít obavy. Nejde o to, aby člověk byl příliš důvěřivý nebo naivní. Ale i přes moje vlastní obavy a strach, jdu do toho. Musí mi vycházet výpočty. Rozhoduji se Excelem, nikoliv emocemi nebo na základě rad druhých. Mám obavy jako každý jiný, že se něco může vy….t. Ale jinak to nejde. Investování nemělo být nikdy jednoduché. Pak by to nebylo investování. Byl by to nákup státních dluhopisů nebo uložení peněz na spořící účet.

Teď je šance jít s kůží na trh. Koukat na nové nabídky, telefonovat, smlouvat, bojovat. Teď začíná být příležitost něco ulovit. Teď je čas vzít se a jít proti proudu. S emocemi bojuje každý. Otázkou je, jestli ho ochromí a nebo i přes to dokáže něco udělat, aby člověk nebyl jako většina lidí, které vždy uteče příležitost mezi prsty.

Adam Wojnar