Proč nechci nikdy splnit svůj cíl

Když jsem se stěhoval do Anglie v roce 2004, bylo mi 22 let. Měl jsem plnou hlavu ideálů, plnou hlavu toho, jak by podle měl vypadat úspěšný život. 

Říká se, že člověk si udělá obrázek o svých ideálech, cílech a standardu života do svých 15 let. Co nasbírá ze svého nejbližšího okolí, to potom promítá do svého každodenního života po celý svůj život. 

Přežívání je nabíjející jen na přechodnou dobu.

Začal jsem pracovat v Anglii. První velký cíl splněný. Pracoval jsem jako uklízeč, u toho jsem brousil dřevěné podlahy a navštěvoval místní rodiny. Měl jsem další cíl. Dostal se mezi lidi a dělal jinou práci. Začal jsem v baru. Na diskotéce. To bylo ještě horší. Hluk, práce do rána a peněz málo. Všude kolem alkohol, lidi, kteří přecházeli a odcházeli. Nic stálého. U této práce se nedá vydržet dlouho. 

Chcete splynout s okolím. 

Pak jsem si splnil další ze svých vítězných met. Práce v pojišťovně a potom v bance. Říkal jsem si, že to bude na dlouho. Nestalo se. Během pár měsíců konec. Ztráta zájmu. Nedotáhl jsem to dále.

Mohl jsem, ale nebavilo mě to. Měl jsem úzkosti. Celkem 13 prací, 7 stěhování a to během 6 nebo 7 let. Všechny tyto cíle měly něco společného. Chtěl jsem žít život, jako místní lidi. Chtěl jsem zapadnout. Práce v bance mi to umožnila. Jenomže to nebylo ono. 

Průměr splněn, co dál?

Proto jsem začal v roce 2009 podnikat. Vida, další splněná laťka, cíl nebo meta. Začalo se dařit. Mohl jsem se zařadit svým příjmem do britského průměru. Za pár let o něco výše. Povedlo se! Pak přišlo cestování do exotických destinací. Karibik, Miami, Thajsko… nádhera. Jenomže jsem přestřelil. Dostal jsem se dále, než tam, co jsem měl v hlavě uložené, že bych měl zvládnout. Nikdo v mém okolí, když jsem vyrůstal, necestoval a neměl podnikání v cizí zemi. To je problém. Velký.

Co dál? Jaký cíl si mohu stanovit, aby mě motivoval? Neberte to tak, že jsem stonásobný milionář a nevím, kde utrácet peníze dříve. To není zapotřebí pro splnění toho, co jste si stanovili (respektive bylo to stanoveno za vás vašim sociálním prostředím během dětství a brzkého dospívání, rodiči, školkou, školou, kamarády, sousedy).

Nechtějte přestřelit svůj ideál.

Když tuto předem stanovenou laťku přestřelíte, třeba nedopatřením, jak se to stalo mě, pak je obtížné hledat něco dalšího, co by vám dávalo smysl a vnitřní motivaci. Tu první motivaci nemusíte hledat. Máte ji v sobě. Chcete žít stejně, jako vaši rodiče ať chcete nebo ne. Je to ve vás. 

Dovršit úspěšně svého cíle je pro mnohé katastrofa. Jsou lidi, kteří přirozeně najdou něco dalšího a funguje jim to. To se nestává ale všem.

Proto jsou lidi, kteří po svých 35 letech (nebo trochu dříve, později) upadají do stereotypů. Nic víc nedělají. Přešlapují na místě.

Trajektorie vývoje se zastavuje a naráží na čáru, která jde do boku. Ani dolů ani nahoru. Konstantní život bez větších milníků.

Stanovte si vysoký cíl, který nesplníte.

Další cíl, který jsem si stanovil, je vysoký. Doufám, že mám dalších dvacet let před sebou, než se k němu přiblížím na riskantně malou vzdálenost. Nechci ho splnit. Chci se přibližovat. To mi stačí. Jsem za to šťastný a mám za co bojovat. O svém cíli uvažuji na úrovni dekád, nikoliv měsíců nebo let. Desítek let. Z velké perspektivy.

Lidi jsou lovci, nemůžeme to odpárat. Žijeme na platformě lovců a lovec loví. Střílí na terč. pořád musí mít něco, co chce dokázat. Strefit. Ulovit. Jít za svým cílem znamená radost, naplnění. Mít pro co žít. Bez cíle nežiješ!